Zásnuby na tři způsoby

Příběh první – Hledání

Praha. Pátek. Poledne. Pankrác. Prsten

Pár týdnů dozadu jsem zjistil, že se blíží nejdůležitější den mého života. Ještě jsem teda nevěděl, že se z celého dne stane asi 20 vteřin, ale o tom za chvilku. Tady bych měl jednu radu pro čtenáře: Až budete chtít pojmout danou čtenářku za svou snoubenku, vezměte to jako hru. Běžte do prvního klenotnictví, a jestli tam má být ten pravý prsten, tak tam bude. Mám ověřeno, že to funguje a byl tam.

Příběh druhý – Selfie tyče a matrjošky

Taky byste si nikdy nekoupili matrjošku s Putinem u Karlova mostu? Asi ne, co.. Na co by vám asi tak byla aušusová selfie tyč od nějakého pochybného pouličního sellmana… 83x jsem za den řekl těmhle figurkám „no“, až v tom jednom jediném okamžiku, v těch pár vteřinách, kdy jsem nevěděl o světě kolem sebe, jsem se zmohl na lakonické OK. Podlamovala se mi kolena a tlačilo se na mě 150 turistů ze všech stran u vypuštěné fontány Di Trevi. Výsledek? Máme dvě extra škaredé fotky jako památku na extra nádherný zážitek. Jo a taky jsme o dvacet euro lehčí :-)

Epilog – peníze

Někdo je nechce, ale všichni je potřebujem. Je s nima život jednodušší. Je s nima jenom trápení. Ať už to berete jakkoliv, jedno mám, vážení, ověřeno. Nikdy jsem svou fiancee ještě neviděl tak spokojenou, jako když odlítala z Říma bez peněženky a se zablokovaným telefonem.

P. S. Peněženku už má, mobil funguje, ale pořád vypadá stejně spokojená. Něco na tom Arabelině prstenu asi bude….

Prázdniny v Ríme

Pokiaľ patríte k tým klasikom, ktorí túto romancu mali šancu zhliadnuť...tak áno, hlavnú rolu princeznej hrám v tomto príbehu „ja“. Ak sa vám ešte nepodarilo tento film vidieť, tak vám ho snáď aspoň čiastočne vynahradím tým mojím.

Dlho očakávaný romantický výlet do Ríma sa blížil a s tým sa možno stále častejšie vynárala aj predstava, že to by mohlo byť to miesto (prirodzene ako ktorékoľvek iné), ale že to by mohlo byť naozaj to miesto, kde ON pokľakne.

Pozor! Naše životy však nie sú priamočiare trajektórie (na to som si už asi s radosťou zvykla) a tak som sa cca mesiac pred odchodom dozvedela, že v rovnakom termíne sa chystá do Ríma aj náš kamarát (týmto ho zdravím ;). Moje romantické predstavy sa preto v rovnako rýchlom čase začali rozplývať.  Odpoveď na otázku: „Čakala si to?“, je v tomto prípade naozaj úprimná, nie nečakala som to! ...teda čakala som to ako udalosť, ktorá sa niekedy stane, ale nečakala som, že sa to stane tu a teraz. Žila som so svojimi predstavami a každá situácia mi prišla ako vhodná a predstavovala som si, že sa to môže stať tu a tam... a potom som sa na to vykašlala. Tento krok bol na ŇOM a čo sa má stať, stane sa. Netrápila som sa, nezaspávala som ani nevstávala s touto predstavou.

Rím je krásny, žije históriou, všade sú dych berúce pamiatky a relikvie, ale je aj  rýchly, plný ľudí, áut, zvukov a vôní. Preto som naozaj s radosťou využívala k nahliadnutiu každý kostol (ktorých je tam neúrekom) a aspoň nachvíľu som sa ponárala do svojich myšlienok a vychutnávala si pocity neskutočného pocitu šťastia. 

To bola príbehová odbočka a rovnako kostolná odbočka, ktorá zrejme spôsobila to, že sa nám kamarát stratil a ďalšie stretnutie bolo pri fontáne di Trevi. S pocitom blaženosti som sa predrala ku kúsku voľného plexiskla, ktoré teraz obkolesuje nefunkčnú fontánu a prežívala som svoje vnútorné uspokojenie, s pohľadom upreným do neba. Keď tu zrazu, kde sa vzal, tu sa vzal, vyťahujúc prsteň... „aj ja som s tebou neskutočne šťastný a chcem byť s tebou šťastný po celý život. Staneš sa mojou ženou?“

Ááááá....no paráda bomba, scéna ako z filmu...naozaj všetko sa zastavilo, naozaj okolo nás zrazu nikto nebol, naozaj tam bol len ON a JA. Naozaj mi prebehlo hlavou, že to už je na celý život a že to je ten človek, s ktorým už prežijem všetko. Naozaj sa mi triasli kolená a v bruchu mi lietali motýle. Naozaj som nemala slov, len som dookola opakovala: „Bože, Bože!“Čo? Čo?“ Je to naozaj pravda?
Vo chvíli, keď sa mi začali tvoriť slzy v očiach, priskakuje prvý ziskuchtivý predajca, nahlas gratuluje, fotí nás- 20 evri, nevadí , je to výnimočné. Zľava mi niekto do rúk pchá kyticu ruží, podáva ruku, počujem potlesk, ale stále nechápem, čo sa deje. Klepem sa, neviem stáť na nohách, neviem rozprávať,neviem kde som. Zrazu istota, ON ma ťahá za ruku, vyslobodzuje ma, usádzame sa v najbližšej tichej uličke, dávame si víno, pozeráme na seba, nemáme slov, usmievam sa, až ma bolia svaly na lícach, hladím stále na prsteň a nemôžem uveriť tomu, čo sa práve stalo :-)

A tak ma od tejto chvíle chráni každý deň „Arabelin prsteň“ a láska v ňom zhmotnená. A aj keď si racionálne môžete hovoriť, že sa predsa v našich životoch nič nezmenilo, nie je tomu tak, zmenilo sa všetko!

A keďže mám magický prsteň, želám si, aby boli všetci šťastní, aby sme sa nehnali za vecami, ktoré nemajú zmysel, aby sme boli spokojní s tým, čo máme, aby sme si to vážili a pracovali na tom, pretože to všetko, môže rýchlo zmiznúť a potom bude neskoro.

Prázdniny nejsou od slova prázdno!!

Dlouho jsme se neozvali, takže řekněme, že jsme třeba měli prázdniny. Co se dělo? Poznávali jsme krásy Česka a Slovenska a taky lidí kolem nás. Poznali jsme fenomén kemperství v jeho nejryzejší podobě. Btw. je to úžasná věc. Vždycky jsem věděl, že to existuje, ale až tohle léto jsem poprvé fakt viděl, jak lidi vozí svoje satelity a televize na dovolenou do přírody. Viděl, ale nepochopil.

Co jsou teda imho hlavní momenty našeho léta?

1. Šumava – úžasný kus země, nádherná příroda a turistický ruch ve smyslu KČT, nikoliv bláznivých Japonců a Rusáků. POZN. Nestavět stan na parkovišti vysypaném kamením.

 

2. Svatba – Hanka a Ondra jsou krásný pár a jejich svatba tomu odpovídala. Děkujeme za možnost zkusit první českou svatbu. POZN. Na svatbu patří cimbálovka.

 

3. Český Senec – jak to začalo nevinným středečním nápadem, tak z toho byl úžasný víkendový sociologický experiment. 2 noci v kempu na Mácháči by si měl dát každý, kdo si myslí, že žije trudný život. Máme matroš na další článek, proto rovnou k POZN. Nepařit večer v kempu, pokud nemám rád Kabát, kolotočářské techno a špatný G 10°. Udělat hospůdku s parádním pivem a krásným přístupem k zákazníkům je jednodušší než se zdá.

 

4. Banská Štiavnica – to je asi jasné… Jo a bacha – nepíšem to naposled! POZN. Máme nejlepší kamarády na světě.

 

 

5. Červený Kostelec – Folklor je supr zábava a tančit ve Vsacanu je jedna z nejlepších věcí, co mě potkala. Oficiálně jsme byli prohlášeni za pivaře. POZN. Nejlepší pivo mají vždy u stánku dobrovolných hasičů.

Takhle jsme teda prožili léto podle mě a určitě se můžete těšit na podzimní report, kde bude druhá Štiavnica a prázdniny v Římě.